Znáte to vzrušení, když něco děláte poprvé? Zrychlený dech, zpocené ruce, divoce tlukoucí srdce a strach, že selžete? Tak tento pocit jsem teď zažíval já a to několikrát díky betonování patek pro houpačku. Jak jsem je vybíral a proč jsem dal přednost betonování místo zemních vrutů a zarážecím patkám si můžete přečíst v kapitole plánování.
Zbýval problém co s betonem. Ještě z dob mládí mám z betonu velký respekt, protože jsem zaslechl, že na stavárnách je celý předmět pojmenovaný BETON. To musí být něco hrozně složitého.
Nu sebral jsem tedy odvahu a zajel do nejbližšího hobbymarketu pro nějakou cenou radu od místních expertů. Co jsem se dozvěděl mi nejen vyrazilo dech, ale i vzalo poslední iluze o našem školství. "Máme tu jenom hobby beton, prostě do toho přidáte vodu podle návodu, promícháte a máte hotovo". Prosím? Stihl jsem ještě rychle pološeptem vyslovit svůj úžas nad moderní dobou, ale expert se již věnovat doporučování vhodného hnojiva pro hortenzie jakési paní.
Nabral jsem tedy dva pytle toho výdobytku vědy a techniky a jel celý natěšený domů. Vrhl jsem se do kopání čtyř nehlubokých děr pro patky a brzy jsem byl hotov. Při zaslouženém birellu po té dřině jsem se začetl do manuálu k betonu a ejhle: nesmí tvrdnout při teplotách pod 5° C. A na ráno hlásí přízemní mrazíky. Takže prd betonovat se bude až přejdou zmrzlí...
Žádné komentáře:
Okomentovat