Dřevěná terasa - okraje z terasovek

Teď to bude trochu na přeskáčku, protože jsem dělal dvě věci na terasu současně - opracování a nachystání terasovek a její okraj. Jedno souvisí s druhým, ale je toho moc na jeden příspěvek. Tak se prosím nedivte, když se tu o jedno téma jen lehce otřu - v příštím článku to bude jistě podrobněji rozepsáno.

Abych mohl začít pokládat samotnou terasu, musel jsem nejdříve vyřešit její okraje neboli lem. Z čelní strany to bylo jednoduché - vzal jsem 4 m dlouhou terasovku, natřel ji a přivrutoval. Dlouho jsem řešil, jestli položit terasovky přes ní, nebo ji zvednout a prkna přirazit k ní za rovno. Pokud bych je dal za rovno, bylo by to sice esteticky hezčí z předního pohledu, nicméně hrozilo uvolnění okraje vlivem nepřiměřeného zatížení při našlapování na terasu. Tak vyhrála varianta zarovnání okraje s roštem terasy a položením prken přes něj.

Čelní okraj terasy je připevněný. Terasovky budou ležet přes něj.

Boční zarážka na dětskou postel

Jelikož náš klučina již pomalu ale jistě není miminko, začala mu být jeho postýlka malá. Otevřena byla tedy otázka jeho přesunu do dávno připraveného dětského pokoje. To nejpodstatnější v něm ale chybělo - vhodná postel.

Z několika variant (od koupení zcela nové postele s klouzačkou včetně matrace až po využití stávajícího vybavení) jsme nakonec vybrali kompromisní řešení. Využijeme gauč, kam koupíme novou matraci a já vyrobím zarážku, aby z něho nepadal. V postýlce byl totiž zvyklý být nalepený na ohrádce.

Hotová zábrana proti padání dítěte z postele

Nábytek na terasu - lavice

Když už někdo staví dům, tak vždycky chce maximálně využít to nejlepší co bydlení v něm nabízí - intenzivní pobyt venku! To okamžité propojení se zahradou na dosah jediného otočení klikou terasových dveří je neodolatelné. A právě terasa je tím, co spojuje vnitřní obytný prostor a zahradu. Jak si vyrobit levně a rychle podlahu terasy jsem již psal, tak co si ještě vyrobit nějaký nábytek na ni? A pokud možno dokonce zdarma?

Terasa před finálním zabydlením je ideálním místem pro jarní vyjížďky.

Klouzačka - vlastnoruční skluzavka

Jak jsem psal v příspěvku k výběru materiálu zavrhli jsme použít plastovou klouzačku a zkusil jsem vytvořit vlastní. Díky tomu ušetřit cca 2000 Kč. Tak jak na to?

Skluzavka už i s dojezdem usazená na konstrukci.

Tesařík na dovolené - dětská klouzačka (finální foto)

Tak už mi majitelé zaslali aktuální fotografie se schůzky i zábradlíčkem. Vše natřené na barvu ladící k jejich domu. Takže tady jsou pohromadě:

Tesařík na dovolené - dětská klouzačka (konstrukce 2)

Tak jsem dovezl všechno potřebné nářadí, obhlédl připravený materiál a trochu se rozcvičil na předních  nohách. Tak bychom to mohli dnes dorazit téměř do konce.

2. dopoledne - zbytek nástupní plošinky

Ono po technické stránce a na postupu se nic moc nezměnilo. Podle podobného mustru jsme udělali zadní nohy (také dlaby a čepy pomocí frézky, dlátka a pily čepovky). Důležité bylo vymyslet samotnou horní plošinku. Oba trámky jsme zkrátili na 100 cm a zakreslili čepy na obou stranách. 

A tady došlo k jedné z mála chyb v realizaci. Jak jsem psal v předchozím příspěvku - předřezával jsem čepy pomocí okružky s nastaveným potřebným průřezem. Ono to fungovalo parádně do té doby, než jsem přišel na stranu, kde byl čep asymetrický. A bohužel nejdříve prořízl čep s hlubší hloubkou. V návalu euforie z krásného řezu jsem rovnou otočil trámek a znovu řízl. A celý čep bez odmítání odpadl. Chvíli jsem zíral na krásně hladký konec trámku bez čepu, než mi došlo, že jsem ho opět prořízl na hlubší hloubku a tím ho zcela oddělil. No nic, dvakrát jsem měřil, jednou řezal a stejně jsem si to celé zopakoval! Tedy doporučuji nejen dvakrát měřit, ale nezapomenout i kontrolovat nastavení nářadí!

Takže v důsledku máme 97 cm dlouhou nástupní plošinku - no co, stane se. To ovšem nebylo jediné opracování horních trámků. Ještě jsem vyfrézoval 3 cm široký pruh 1 cm hluboký po celé délce trámku. Rozhodl jsem se totiž zapustit desky pro nástup, aby výsledek k něčemu vypadal.

No a nezbývalo než to celé dát dohromady. Tady je pár obrázků výsledné klouzačky s nástupní plošinkou a 3 metry dlouhou skluzavkou.

Zadní nohy klouzačky jsou jen volně položené v kamíncích.

Detail nástupní plošiny se zafrézovanými prkénky.

Detail připojení skluzavky k plošině

A celý výtvor ve své nahé (nenatřené) kráse

Ano, klouzačka byla testována na dětech. Prošla úspěšně.

A teď test pro bystré. Co nám tu chybí? Chlapi nejspíše budou spokojeni, ale mamky se okamžitě zarazí - ano chybí schůdky a zábradlíčko.

Nebojte se, nechybí. Samozřejmě nenechám ogary vycházet na klouzačku přes volně položenou kulatinu. Oboje je hotové, nicméně bylo to doděláváno za hustého deště a neměl jsem minimální chuť na fotodokumentaci. Jakmile se mi podaří získat aktuální fotografie zcela hotového díla, tak je dodám a vystavím.

Prozatím se musíte spokojit s výrobním postupem ke schůdkům s jednou fotografií.

1. vyměřil jsem si potřebné úhly pro vhodný sklon schůdků a přenesl je na trámek.

2. uřízl jsem trámky bočnic na potřebnou délku.

3. zafrézoval jsem do bočnic otvory pro vložení stupňů.

Takto vypadaly bočnice schodů před finálním opracováním

4. uřízl jsem dva stupně

5. stupně i bočnice jsem standardně opracoval (frézou srazit hrany, bruskou začistit)

6. smontoval (zapustil stupně do bočnic a pojistil vrutem zvenčí)

7. přivrutoval k nástupní plošině.

Hotovo. Ještě doplním slíbené fotky a hurá na další projekt (tentokrát vlastní klouzačku, kde vypustím nákup  té plastové části).

Tesařík na dovolené - dětská klouzačka (konstrukce 1)

Nářadí dovezeno, materiál připravený, vydatná snídaně spořádána, tak proč se nepustit do díla.

1. dopoledne - přední nohy

Jako první jsme se vrhli na přední nohy, které budou držet samotnou skluzavku. Nejdříve vyměřit, jak budou potřeba vysoké. Díky svahu, na kterém budou umístěné stačila výška 85 cm. A jak je spojit spolu a se zbytkem nástupní plošiny? Byly k dispozici celkem solidní "vinkle", nicméně pod to bych se asi asi nepodepsal. Takže nezbývá, než oživit tesařské spoje a začít čmárat.

zakreslený průběžný čep

Po důkladném rozkreslení přijde na řadu vytvoření čepů a dlabů. Dlaby byly velmi jednoduché díky frézce. Stačí trochu pečlivosti a za minutu je hrubý dlab hotový. Nakonec se ještě dotáhnou rohy dlátkem.

Fréza právě dokončila jeden z dlabů. Zbývá ho začistit dlátkem

Detail dlabu po zásahu frézky.

Čepy byly malinko náročnější zejména pro zadavatele, který měl na starosti ruční řezání pilou čepovkou. Z má strany jsem mu alespoň pomohl kotoučovou pilou s nastaveným potřebným průřezem přes vlákna. Doma bych si dal čep do hoblice a prořízl ho také kotoučovkou i z vrchu. V bojových podmínkách exteriéru jsem si ale na to netroufl. 

Samotné nohy potřebovaly dva dlaby. Jeden jsem udělal centrovaně (3 cm od okraje, 3 cm dlab a 3 cm k okraji). Ten druhý jsem raději kousek posunul, aby zůstal vršek potřebně pevný a neodštípl se. Takže vyšlo cca 2 cm od okraje, 3 cm dlab a 4 cm ke kraji.

Hotové dlaby na předních nohách

Výsledek vyžadoval ještě prohnat standardním dokončením - pomocí frézy zaoblit hrany a bruskou komplet sbrousit do hladka. Z dlabů jsem ještě provrtal díry pro spojovací vrtuty.

Tím byla veškerá "špinavá" práce pro ten den hotová a udělali jsme první testovací sestavení. Zatloukli jsme kotvy na vyměřená místa, zasadili nohy a přidali překladový trámek, který drží klouzačku. A světe div se - vše sedělo na milimetr přesně, krásně pevný spoj, který by se nemusel snad ani jistit vrutem.

První osazení předních noh včetně položené skluzavky

Pohled na přední nohy v zemních kotvách a s položenou klouzačkou.

No a už jsme skoro v půlce. Odpoledne věnované rodině a výletu vláčkem, ráno se bude vesele pokračovat.

Tesařík na dovolené - dětská klouzačka (úvod)

Jedním z prvních impulzů pro intenzivnější práci se dřevem bylo rozdávání radosti - ať šlo o dárky k vánocům, zásnubní prstýnek, houpačku nebo pískoviště. A proč nerozšířit počet příjemců té radosti i mezi přátele? Proč by si kamarádi měli kupovat komplet nářadí pro jeden malý projekt, když už ho mám pořízené a je k dispozici i s kvalifikovanou obsluhou? 

Během jedné milé návštěvy v průběhu dlouhých zimních měsíců u skleničky výborného vínka tak slovo dalo slovo. Byl naplánován jarní výměnný pobyt u jedné novostavby se zahradou, která si zaslouží nějaké to zpestření pro dva malé klučiny. Já poskytnu komplet nářadí a know-how, hostitelé zajistí materiál , ubytování a plnou penzi :) Taková tesaříkova dovolená snů.

Plánování u sklenky vína (ilustrační obrázek:)

Jak se blížil termín, upřesňovali jsme plány, já získal rozměry plánované skluzavky a mohl začít decentně kreslit návrhy. No upřímně - vzhledem k mému zimnímu absťáku se decentnost trochu zvrhla a během večera jsem měl rozkreslený návrh do posledního šroubku s detailním rozpisem materiálu. Nafotit, poslat druhé straně - za deset minut byla zpět odpověď, že jsem zešílel, že tam nejedu na měsíc. No nic - budeme muset poladit plány asi až na místě.

základní plánek na klouzačku (základní a neúspěšný)

Důležitým úkolem bylo se zabalit. Ono sbalit do osobáku komplet výbavu není problém, pokud tam zároveň nepotřebujete dát manželku, malého ogara se sedačkou, dvě kola a všechno oblečení na téměř týden. Když jsem vyskládal všechno potřebné před garáž, trochu jsem začal přemýšlet, jestli nepošlu zbytek rodiny vlakem. Ale nakonec se vše podařilo uskladnit a mohli jsme vyrazit.

Vyskládané nářadí před naložením do auta. Vyjmenovávat to nebudu...

Takže příště - obhlédnutí terénu, materiálu a nějaké ty plány.

Dětské zábradlí za 2 hodiny

"Znáte situaci když se hladové dítě před polednem hrne domů, mamka v ruce tašku, v druhé dřevo a jednou nohou strká zpátky za dveře kocoura? To už fakt nejde držet dítě za ruku. Dětské zábradlí je nutnost!"

Ano, při stavbě domku nemůžete z principu myslet úplně na všechno. A tak se potom přihodí třeba to, že máte vedle schodiště krásné zábradlí, ale malý svišť na něj prostě nedosáhne. A když je naučený, že bez držení na schody nemůže, tak přichází jediné řešení - dodělat druhé zábradlíčko přímo na míru. 

Znáte to - půl roku o tom problému víte, měsíc kupujete chybějící materiál, rezervujete si víkend na tu práci a poté to máte za 2 hodiny hotové. Nejinak to bylo i s dětským zábradlím. Jak to dopadlo se můžete podívat sami.

Našel jsem doma dubový hranolek o délce 4m, který byl pro moje účely zcela ideální. Konečně jsem uklidil i dílnu, tak jsem se mohl přesunout do tepla a tvořit. První jsem si zahloubil 3 dírky pro vruty, které poté můžu schovat tmelem.

Zahloubení vrutu

Postupně jsem na hranolku vystřídal frézku, hoblík a brusku pro opracování dohladka a pro dětskou ručku. Vyzkoušel jsem si přitom funkci nového odsavače, ale o tom později.

Opracovaný hranolek upnutý v hoblici

Poté přišla na řadu jediná zvlášť dokoupená věc. Za 28 Kč / kus jsem koupil dubové madlo k šuplíku, které jsem upravil na parádní "distanční mezikus" mezi zábradlí a stěnu. Vypadá to téměř stejně jako originál. Stačilo jej z jedné strany obrousit do roviny a provrtat skrz. 

Madlo k šuplíku jako "distanční mezikus".

Připraveno k opracování do roviny.

A je hotovo, připraveno k montáži.

A vše bylo připraveno k montáži (téměř). Vyvrtanými otvory jsem si zakreslil značky v požadované výšce (testováno na reálných dětech), vyvrtal 8mm vrtákem, zatloukl hmoždinky. A začal jsem přidělávat...

Testovací připevnění zábradlí - detail mezikusu.

Po letmém dotažení dvou vrutů jsem si uvědomil 2 věci. 

1. zábradlí bylo zakončeno v pravém úhlu, nikoliv svisle dolů jak se sluší a patří
2. zábradlí nebylo natřené

Nezbývalo než prohlásit tuto montáž za testovací a vrátit se do dílny. Okružní pila zvládla zakončení, trochu jsem to obrousil dohladka a potom už jen natřít. Zvolil jsem osvědčený olej Remmers, kterým máme doma natřené téměř vše dřevěné (např. stropy) a samozřejmě nám trochu zbylo.

A natíráme...

Stačilo počkat na vytvrdnutí první i druhé vrstvy a mohl jsem znovu zábradlí přimontovat. Tentokrát finálně! Shodou okolností vyšel výsledný odstín nachlup stejný jako je schodiště. A výsledek? Třístranná spokojenost. Ogar už nám může spokojeně utíkat ze sklepa i do sklepa, mamka může bezstarostně tahat dřevo za jeho asistance a taťka se může pochlubit svojí šikovností. No neberte to!

Zábradlí jako by tam bylo vždycky...

 

Houpačka - překladový trám (osazení)

Díky předchozímu kroku jsem získal v podstatě jen 4m dlouhý trám. Nyní ho potřebují opracovat a přesně vyměřit osazení a natřít.

Základní opracování trámu

To je jako vždy standardní. Nejdříve hoblíkem sjet ze všech stran. U lepeného trámu je hoblík také ideální nástroj pro srovnání případných nerovností lepených ploch. Po hoblíku následuje frézka pro zaoblení všech hran. No a nakonec bruska s různými brusnými papíry pro dočištění. Navíc ale přibyl jeden nástroj - kmitací pila na zaříznutí dlabů pro pevnější usazení trámu na houpačce. To je ale potřeba nejdříve vyměřit!

Vyměření osazení trámu

Tady jsem využil toho, že mám zabetonované patky a v nich trámy na srovnání směru. Díky tomu stačilo položit překladový trám kolmo na položené trámy a vyznačit místa řezu. Lepší než tisíc slov je jeden obrázek, ze kterého lehce pochopíte jak to myslím.

Přesné vyměření zářezů pro usazení trámu

Díky tomuto vyměření bude jisté, že stojky budou kolmé. Vzhledem k nepřesnosti betonování by bylo jakékoliv jiné vyměřování zbytečná práce.

Dlaby pro osazení

Další otázkou bylo, jak trám posadit na podpěry. Nejjednodušší by bylo ho tam prostě položit, ale mnohem lepší cesta je vytvořit v místě dotyku trámu dlab. Potom bude celá konstrukce pěkně sklížena a zpevněná. Trochu problém byl, že překladový trám musel zapadnout do trojúhelníku vzniklého na vrchu stojek, dlab tedy musel být šikmý.

Dlab pro zapuštění překladového trámku před finalizací.

A tady přišla na řadu opět pila kmitalka. Její podložku lze naklonit do potřebného úhlu a řezat šikmo i v uzavřeném úseku (výhoda kmitalky oproti okružce). Na hrubo jsem to tedy odřízl a po cvičném popasování dočistil dlátkem a zabrousil hrany.

No a teď už je všechno připravené ke smontování kostry houpačky!

Houpačka - boční podpěry

Jako první jsem začal chystat boční podpěry. A ihned jsem narazil na dva drobné problémy. 

• vrácenou motorovou pilu a
• mezi nářadím chybějící univerzální úhelník

Vzhledem k lenosti jsem motorovou pilu chtěl využít k rychlému přeřezání trámů bez zbytečného měření a řezání kotoučovkou na protilehlých stranách. Druhý problém byl ale podstatnější. Prozatím jsem byl totiž zvyklý všechno dělat pěkně na kolmo, což se dobře vyměřuje, kreslí a řeže. Podpěry ale bylo potřeba řezat i zapustit do sebe v úhlu 60° a to se tipuje špatně.

Oba problémy jsem vyřešil lehce, pro pilu jsem si dojel a cestou se stavil i vyřešit druhý problém. V mém oblíbeném železářství jsem si koupil pěkný 0-180° úhloměr (odkaz nevede do toho železářství, ale na první nalezený výskyt pro inspiraci).

Zakoupený úhloměr pro pokosové úhly.

Vybaven vším potřebným jsem si vytáhl téměř veškeré nářadí  před garáž z důvodu lepší manipulace s 3m dlouhými trámy. Postupně jsem opracoval všechny 4 nohy následujícím způsobem:

1. na dolním konci narýsovat 60° úhel a odříznout motorovou pilou
2. odměřit 2,5m a narýsovat 70° (vysvětlím později) úhel opačně orientovaný
3. odříznout zbytek trámu
4. hoblíkem srovnat 
5. frézou zakulatit všechny hrany
6. bruskou s 80tkou zahladit otřepy
7. bruskou se 120tkou vše zahladit do čista

Řezání motorovkou pod úhlem. Rychlé a účinné.

Přeplátování

Díky předchozímu postupu jsem měl finálně opracované nohy podpěr a chyběl již jen jeden detail. Tesařsky je spojit, aby byly obě nohy v jedné rovině a držely pohromadě v požadovaném úhlu. Z chytrého zdroje jsem zjistil, že se tomu říká přeplátování. A jak na něj? Bohužel jsem si v nadšení z nevšední práce nedělal fotodokumentaci, takže se budete  muset spokojit se slovním popisem a nafoceným výsledkem.

Použil jsem k tomu kotoučovou pilu a dlátko.

1. Položil jsem nohy na sebe tak, jak měly být spojené. Důležité je pohlídat spodek trámů a 60° úhel. Obkreslil jsem na spodní trám dvě linky podle horního trámu.
2. Kotoučovou pilou s hloubkou řezu na 50mm jsem podle obou linek vyřízl kraje budoucího dlabu.
3. Postupně jsem dělal řezy vodorovné s těmi krajními s cca 1-2mm rozestupy. A to po celém rozsahu budoucího dlabu. Občas to ujelo, což není na závadu pokud to je mezi těmi krajními řezy. Některé slabší plátky se samy ulomily.
4. Dlátkem jsem postupně odsekával zbývající plátky dřeva a nakonec začistil celý dlab. 
5. Nenaříznutý trámek jsem položil na zem a zapustil do něj ten vydlabaný. Opět pohlídal spodek a 60°. Obkreslil horní trámek na dolní trámek.
6. Opakoval body 2-4
7. Zapustil oba trámky do sebe a zatancoval obětní taneček věnovaný tesařskému božstvu, protože vše do sebe sedělo naprosto přesně :)
8. Opakoval body 1-7 na druhé podpěře.

Detail výsledného spoje. Pěkné ne?

Natírání

Bylo jako ostatně vždy technicky nejméně náročné, ale nejvíce úmorné. Tradičně jsem nejdříve vše napustil tenkovrstvou lazurou Xyladecor Classic a následně opakoval přebroušení a natřeni silnovrstvou lazurou Xyladecor Oversol. Díky lehkému přebroušení mezi vrstvami jsem dosáhl opravdu dokonale hladkého povrchu.

Obě výsledné bočnice pyšně pózují před garáží.

A co bude příště? Betonování patek - tedy něco zcela nového...

Mašinka - podvozek a trup

Podvozek

Vzhledem k tomu, že o trupu mašinky bylo rozhodnuto díky potřebě využít trámy, tak zbývala otázka jak na podvozek. Opět se stačilo projít kolem baráku. V jednom koutě máme naskládaný starý kmen rozřezaný na půlmetrovky a opět čekající na smysluplné využití. Tak teď z toho bude holt podvozek.

Větší problém byl ale s tím, že na tuto práci bude potřeba motorová pila. A práci s ní já nemám rád. Je to objektivně nejnebezpečnější nástroj a mám z k němu oprávněný respekt. Nicméně s velkou opatrností jsem se pustil do práce s půjčenou elektrickou pilou.

Jednu nápravu jsem chtěl mít statickou, která by pevně ukotvila trup mašinky a tak jsem si usmyslel do kmenu udělat hluboký zářez. Ale jak na to? Ideální je ovládat techniku zápichu a pěkně třemi tahy udělat požadovaný zářez. Ale na to jsem malý pán a tak jsem zvolil pracnější variantu mnoha zářezů vedle sebe s postupným vylamováním výplní. Trvalo to opravdu dlouho a výsledek je vidět na fotce. Není to žádný zázrak, ale účel to splní na 100 %.

Výsledek mého snažení. Na Timbermana 2012 to není, ale spokojenost!

Druhá náprava má být otočná, aby si ogar mohl s čím pořádně hrát. Na tu jsem našel menší kmen na topení ze staré trnky. Takže má krásně zbarvené jádro do červena. Stačilo ukrojit pilou dvě kolečka a bylo hotovo.

Dvě kolečka, která se budou i točit!

Trup

Další na řadě byl trup vláčku, který bude z trámu 28x22 cm. Cvičně jsem sestavil mašinku tak, jak by mohla vypadat a zavolal hlavního testera a budoucího uživatele. Ten přišel i s křídou a výsledek...

Cvičné sestavení vlaku s poznámkami od hlavního testera.

Výsledkem byla kompletní změnová dokumentace s mnoha podpisy samotného kontrolora kvality. Pro mně z toho vyplynula nutnost znovu použít motorovou pilu, protože trám je moc široký a ogárkovi se na něm špatně sedělo. Nezbývalo než razantně setnout hrany.

Sestava nástrojů, které se postupně vystřídají na trámu.

Nakreslil jsem si zcela zbytečně požadovanou oblast vyřezání. Zbytečně proto, že v té pile prostě nemám takový cit :) Dodnes obdivuji naše tesaře, kteří s 13ti kilovou "mrchou" skákali po stropních trámech a téměř hlavou dolů řezali na milimetr přesné dlaby. Já jsem prostě zajel pilou zhruba pod 45° a čekal kde vyjede.

Pila vyjela podle očekávání na zcela jiném místě, než měla :)

Ale vzhledem k tomu, že dělám se starými trámy a sám pro sebe, tak jsem byl s výsledkem velmi spokojen. Účel zeštíhlení a snazšího sezení to zcela splní! 

Detail řezu a celkem spokojenost. 

Nakonec jsem pustil na trám postupně 3 nástroje.

Hoblík na startu, další nástroje trpělivě čekají na svůj čas.

1. hoblík ze všech stran na odstranění starých vrstev dřeva
2. frézku na zaoblení všech rohů a hran (i když tady by stačila i bruska nebo hoblík
3. brusku nejprve s 80tkou na hrubé začištění a posléze 120tkou pro jemné vyhlazení

No a výsledek sobotního dopoledne vypadá nějak takto:

Hotový trup připravený na barevnou finalizaci.

Jak z tohoto udělat mašinku? Bude opět v barvě dřeva, nebo si pustíme fantazii na špacír? Bude hlavní kontrolor spokojen? Uvidíme příště...

Jaké elektrické nářadí?

Chcete si vybavit dílnu elektrickým nářadím a nevíte kde začít? Zkusím Vám pomoci s osobními zkušenostmi při zařizování té své.  Nakupovat vše najednou je většinou nerealizovatelné, tak zkusím zohlednit postupné pořizování vzhledem k potřebnosti jednotlivých kousků. Rozhodně nedoporučuji koupit vše najednou za cenu koupě čínských šmejdů (Extol). Raději se snažte preferovat kvalitu a vybavujte se postupně. Časem přibudou i příspěvky věnované jednotlivým nástrojům a tipy pro práci s nimi. V závorkách jsou modely co mám já.

Nářadí připravené k postupnému se vystřídání na trámu.

Aktualizace:
25. 6. 2012 - přidána motorová pila i s vlastní stránkou

Zcela klíčové:

• Aku šroubovák (Makita - kufr s komplet příslušenstvím)
• kvalitní základ, lze s ní nejen šroubovat, ale i téměř cokoliv vrtat 
• Ruční okružní pila (Bosch PKS 55)
• zpočátku potřebujete hlavně podélné rovnoběžné řezy, na to je ideální

Doporučení hodné

• Excentrická bruska (Bosch PEX 220A)
• úprava povrchu, vyměnitelné kotouče
• Horní frézka (Bosch POF 1200 AE)
• rychlé zkosení a zakulacení hran, drážky
• Hoblík (Bosch PHO 20-82)
• hoblování neopracovaných, starších hranolů
• Stolní vrtačka (noname z OBI)
• kolíčkování, kolmé vrty
• Vrtačka (Bosch PSB 650 RE)
• na dlouhé vrtáky pro šroubové spoje
• Kmitací pila/přímočarka (Narex)
• Na různé oblé řezy, tvary, kruhové výřezy
• Motorová pila (Stihl)
• Řezání silnějších trámů, kmenů

Co nemám a ocenil bych?

• Průmyslový odsavač pilin

Při práci v dílně vzniká obrovské množství prachu a pilin. Prakticky při všech činnostech - od hoblování a řezání, až po broušení. Pořídil jsem si malý vysavač s bruskou od Bosche, ale upřímně je jediné nářadí, které je naprosto naprd! Není to stavěné na větší zátěž a pytlík je hned plný. Zkrátka leží nevyužitý ve skříni. Představoval bych si něco takového. Je to skladné, výkonné a jednoúčelové. Může to stát pěkně v koutě. Veškeré nástroje co mám mají napojení na odsávání.   

• Stolní okružní pila

To už je opravdová fajnovka. Naprostá většina lze lehce udělat pomocí ruční okružky, ale komfort a hlavně přesnost je někde jinde. Kolmé řezy, dlouhé vodorovné dělení desek, přesné úhlové řezy - to všechno je doménou stolní pily. Třeba se někdy Ježíšek strefí například do PTS-10.

Sezení na pískovišti

Jestliže se celou dobu v duchu ptáte, proč jsou rohové i střední sloupky tak předimenzované, nyní získáte jasnou odpověď. Na nich totiž budou spočívat lavice na sezení. A jejich vyměření a osazení byla konečně trochu fajnová práce.

Přidělávání lavic. Na řadu opět přišly svěrky.

Prozatím jsem měřil a řezal téměř podle oka. U lavky to bude trochu jinak. Díly lavice na sebe musí přesně navazovat a to ještě pod úhlem 45°. Jak jsem toho docílil? Raději to popíšu jako recept...

1. Na stěny pískoviště jsem si přidělal napevno úhelníky, které budou lavice držet
2. Položil jsem dvě protilehlé desky do správné polohy (zarovno se sloupky) a zajistil svěrkami 
3. Položil jsem přes ně druhé dvě protilehlé desky
4. Místa kolmého dotyku jsem si označil na horních deskách
5. Vyznačil jsem si 45° z těchto bodů a koutoučovkou odřezal
6. Položil zpátky do zamýšlené polohy
7. Obkreslil linky podle řezů na spodní desky
8. Uvolnil svěrky a odřezal spodní desky
9. Položil všechny 4 desky do zamýšlené pozice, přivrutoval a ...

Přesné sestavení desek na sezení.

Na předchozí fotce je vidět stav až po finalizaci ve třech krocích. 

1. ofrézování spojovací hrany = zkosení. Vzniklá spára tak díky tomu nevyniká a nevadí ani když se časem dřevo seschne a rozleze.
2. Jak jste si mohli přečíst zde na konci, tak jsem zjistil nemilou věc, že mám desky na lavku moc krátké. Naštěstí jsem přišel na elegantní řešení. Po smontování jsem vzal kotoučovku a odřízl jsem nepravidelné rožky. Díky tomu je i pískoviště nakonec bezpečnější, protože je o jeden ostrý roh míň!
3. frézou jsem zakulatil hrany, jako ostatně všude.

Ještě se trochu vrátím k uchycení samotných desek. Vždy se snažím, aby na viditelných prvcích bylo co nejméně vrutů. Nejjednodušší by bylo přivrutovat seshora lavku do sloupků. Ale to by mělo několik nevýhod:

• vruty by musely být zapuštěné, ale díky tomu by kolem nich protékala voda
• bylo by to do horní hrany sloupku = do let a spoj by asi moc dlouho nevydžel
• nemám prostě viditelné vruty rád :)

Pohled na upevnění lavky k pískovišti.

Proto jsem zvolil přidělání pomocí úhelníků a to z vnitřní strany pískoviště. Ty jsou patrné až při pokleknutí a podrobnějším zkoumání.

Nyní zbýval už jen poslední krok. Všechny čerstvé řezné plochy nejdříve napustit tenkovrstvou lazurou a následně i přetřít silnovrstvou. Po zaschnutí jsem měl v plánu na celé sezení dát dvě vrstvy silnovrstvé lazury, ale díky dešti a následnému provozu na pískovišti se mi to bohužel ještě nepodařilo...